Rozhovor: @nejsisama

V dnešnom rozhovore nám svoju cestu priblíži Veronika, ktorú môžete poznať pod pseudonymom @nejsisama.


  • Ahoj, môžeš sa nám trošku predstaviť?
Ahoj, jmenuji se Veronika, ale na svým instagramovým účtu vystupuju jako @nejsisama. Je mi 21 let a bydlím v Brně. Studuju na vysoké škole, do toho chodím na brigádu a tak nějak se snažím žít. Dřív jsem tancovala: závodně pět let, ale jinak jsem chodila na tancování už od svých šesti. Taky jsem dělala mažoretky, aerobik, a taky kreativní činnost. Ta jako jediná mi zůstala, ale k tancování bych se moc ráda vrátila. Mou láskou jsou pejsci a to jakýkoliv.
  • Aké sú tvoje silné a slabé stránky?
 Jsem strašně špatná v zapamatování si jmen, ať se jedná o můj běžný život a nebo o slavné osobnosti. Za to mám ale dobrou paměť na obličeje. Taky mi nejde přepnout mozek do blogerského módu, většinou si až večer uvědomím, že jsem prožila super den, ale nemám z něj žádné fotky, prostě mě to v ten moment nenapadne vyfotit. Což je vysvětlení, proč jsou dny kdy vůbec nic nepřidám. Asi budu v takových situacích ty fotky kreslit sama. Dobrá jsem v zapomínání, ať už věcí a nebo událostí. Mou nejlepší vlastností je asi to, že cokoliv co pokazím dokážu obratem napravit.

  • Čím si si prešla a čím si momentálne prechadzaš
Na konci druháku na střední mi byla diagnostikovaná deprese s úzkostnými stavy, žijeme spolu už skoro 5 let. Dřív jsem chodila na terapii, teď se s tím snažím pracovat sama. Přemýšlím ale o tom, že bych si našla paní psycholožku.
  Už od svých 6ti let se záchvatovitě přejídám. Mohlo za to to, že jsem přibrala na váze, mou maminku strašili mou smrtí a ta mě tak začala hlídat. Chodily jsme do dětské poradny na léčbu obezity, kde se mnou v mých sedmi letech probírali můj jídelníček, jako kdybych tomu v tom věku mohla rozumět. Když jsem byla větší, paní doktorka mě poslala do Ozdravovny Křetín, kde jsem byla měsíc. Odříznutá od rodiny a kamarádů, jen s dětmi který nespadaly do tabulek stejně jako já. Rodiče s bráchou jsem za ten měsíc viděla jen jednou. Místo úspěchu jsme se ale obě trápily. Já tím, že jsem jedla potají a mamka tím, že mi nedokáže pomoci. Na začátku mé terapie jsme si tuhle etapu mého života prodiskutovaly a už je to ukončené. Ale pořád jsou dny, kdy se mamky ptám jestli si můžu vzít něco k jídlu.  
  Aktuálně mám své světlé a tmavé dny, které se střídají náhodně. Ještě se mi nepodařilo přijít na to, jaký v tom mají systém. Co se jídla týče, tak už se skoro nepřejídám. Záchvaty mám jen málokdy, snažím se s tím pracovat. Doufám v to, že to bude teď lepší, protože jsem ukončila brigádu v potravinách a nebudu tak mít jídlo neustále před očima. Zdravý vztah k jídlu ale pořád nemám.

  • Ako so všetkým bojuješ? Máš nejaké rady/tipy pre ostatných?
 Boj je škaredý slovo, značí negativní vztah k tomu všemu (to mě naučila má výživová poradkyně, což mi připomíná, že bych k ní měla zase zajít).
  Dělám to, co si myslím, že je pro mě v daný okamžik nejlepší. Takže jinak řečeno se v tom plácám.
  Ohledně jídla mám teď taktiku takovou, že si nezapisuju do tabulek a jím podle toho kdy mám hlad a na co mám chuť. Zjistila jsem, že se nedokážu snažit o hubnutí a zároveň o vybudování zdravého vztahu s jídlem. Určila jsem si co je pro mě důležitější, a tím je budování vztahu.
  Co se psychiky týče tak si rovnám svoje myšlenky, pokud je jich moc, vypovídám se z nich buď mamce nebo kamarádce. Čtu knížky ohledně osobního rozvoje a píšu si nově do deníku tam & zpět. A taky studuju školu, která mě baví, takže i v tmavých dnech se mi do ní chce.
  Mou radou je abyste se pokusili brát to všechno, co se vám v životě děje, s lehkostí. Nesrovnávat se s ostatními, to co funguje někomu jinýmu nemusí fungovat vám a je to naprosto v pořádku. Nebojte se o svých pocitech mluvit nahlas. Najděte si něco, co vám pomůže ve tmavých dnech. Ať už je to pobyt venku, nebo nějaký seriál (já osobně si teď ujíždím na dokumentech o zločinech). A pokud cítíte, že už to sami nedáváte, vyhledejte pomoc, jakoukoliv a od kohokoliv.

  • Čo ta motivuje pomáhať ostatným a chceš sa tomu venovať aj v budúcnosti? Ak áno, aké máš ešte ciele v tejto tvojej činnosti?
  Můj instagramový účet vznikl z mého naštvání se na přednášce, kdy jsem si připadala jako mimoň, který je z jiného světa. Tehdy jsem si uvědomila, že přece není možné abych v tom byla sama. Že na světě je určitě spousta holek, které to mají podobně jako já. Což mě na jednu stranu těší a druhou je mi z toho smutno. Od té doby funguji na instagramu pod jménem @nejsisama. Za chvíli už to bude rok, co si vytváříme komunitu a vzájemně si radíme, pomáháme a podporujeme. Nemám v plánu s tím přestat, přece jenom tam sdílím svůj život, který plyne pořád dál a ještě dlouho bude.
  Mým snem je mou myšlenku rozšířit mezi co největší počet lidí, aby pochopili, že otylost nepramení jen z jednoho důvodu, že to může mít vícero příčin. Že člověk s psychickým onemocněním může normálně fungovat bez toho, aby to na něm někdo poznal. A taky aby se o mě dozvěděly holky, které mají stejné problémy jako já a aby se konečně necítily jako mimoni z jiné planety.

  • Čo by si na záver odkázala čitateľom
Pokuste se místo své hlavy jednou poslouchat taky svoje tělo, budete překvapeni z toho, co všechno vám poví. Život je složitej, ale krásnej. Všechny překážky za to stojí. A nezoufej, nejsi sama.