Sme v tom spolu - Kateřina Coufalová

Ahojte, konečne sa nám rozbehol blog a to znamená že tu budeme prispievať “pravidelne nepravidelne” na rôzne témy a budeme vytvárať rôzne koncepty blogov. Dneska trošku vyspovedáme spoluzakladateľku projektu “jsme v tom spolu” Katerinu Coufalovou.  



Ahoj, môžes sa predstaviť tým čo ťa ešte nepoznajú?

Jmenuji se Kateřina Coufalová, je mi 21 let a pocházím z Mělníka, studuji prvním rokem na DAMU obor alternativní a loutkové divadlo, takže miluji divadlo a hudbu. Ráda se procházím po lesích, jelikož mají krásnou naslouchající duši.


Ako ovplyvňovali tvoje psychické problémy hereckú profesiu?

Bohužel ovlivňovaly, už od studia na konzervatoři jsem trpěla depresemi, pracovala jsem na obtížných titulech, takže to s mojí psychikou velmi zacloumalo. Jakmile jsem začala hostovat v divadle a byly na mě kladeny čím dál tím větší nároky, můj psychický stav se začal zhoršovat, vyvrcholilo to v létě minulého roku 2018, kdy jsem začala mít ty nejtěžší deprese a bylo pro mě těžké se vůbec dostavit do divadla a stoupnout na "prkna". Ale naštěstí jsem to i v té nejhorší fázi zvládla, nicméně prožitek byl nulový, připadala jsem si jako stroj, text jsem měla zautomatizovaný a nebylo to vůbec příjemné.


Ako sa cítiš psychicky teraz a ako najradšej relaxujes?

Momentálně se cítím velice dobře, docházím už něco málo přes měsíc do stacionáře v Národním ústavě duševního zdraví v Klecanech a je to opravdu balzám na duši. Relaxuji nejradši tím, že si napustím vanu, zapálím svíčky a vonné tyčinky a nic nedělám, nebo v posteli při poslechu krásné hudby.


Povedz nám niečo o projekte “Jsme v tom spolu”

Projekt jsme v tom spolu vznikl díky mé a Hedvičině zkušenosti s psychickými poruchami, setkaly jsme se na Malostranském náměstí v restauraci a zjistily jsme, že toho máme mnoho společného, cítíly jsme se vlastně strašně samy a tak jsme si řekly, že to změníme a založily jsme stránku jsme_v_tom_spolu pro nás i pro ostatní. Jde nám hlavně o to, aby lidé, kteří mají pocit, že se to děje jenom jim nebo jsou kvůli tomu odmítání ve společnosti věděli a cítili, že je to opravdu normální někdy nebejt "oukej", že každý má své dny, kdy by nejradši zůstal v pokoji a nikdo na něj nemluvil. Dále důležitá je myšlenka, že se snažíme lidi motivovat k tomu, aby s tím něco dělali, jak často píšeme a říkáme "šli to řešit " a "nezavírali nad tím oči", protože čím dřív tím dříve ti bude líp.


Aké ciele máš s týmto projektom a čo ťa motivuje pomáhať ostatným?

Motivuje mě moje silná zkušenost, vím, jak je to pro nás těžké, když si procházíme "černým" obdobím, proto pomáhám. Chci, aby lidé věděli, že se můžeme spojit, že jsou tu lidé, kteří je vyslechnou, pohladí, obejmou, protože tohle lidé potřebují - POCHOPENÍ. Někdy je lepší neradit, jen mlčet a naslouchat.

Chceš na záver niečo odkázať?

Ráda bych vám všem vzkázala "Nebojte se, opravdu v tom nejste sami" . Každá nemoc se dá léčit, je to běh na dlouhou trať, ale stojí za to. Někdy je lepší nebojovat, ale přijmout a snažit se to změnit, po malých krůčkách jít cestou k lepším zítřkům. Všem vám držím palce. Nikdy se nevzdávejte, protože JSME V TOM SPOLU. Opravdu jsme.


S láskou Kateřina.